Tanec - Součást mého života

10. dubna 2018 v 15:50 | Adina |  Mé koníčky

Tanec

  • Co je vlastně tanec?









Tanec je velice oblíbený a v česku hodně populární sport. Dělí se na několik stylů. Existuje latinsko-americký (cha-cha, samba, rumba, jive, paso doble) a standardní tanec (valčík, tango, slowfox, waltz, quickstep), zumba, street dance, výrazový tanec, břišní tance, balet, breakdance, step, hip-hop,...
Tanec je nedílnou součástí mého života. Díky němu umím pohybově vyjádřit, co cítím; lépe se pohybuji po prostoru; nabíjí mě energií. Proto jsem si řekla, že by bylo možná fajn, kdybych i tanci věnovala alespoň jeden článek. Nebo i víc...

Moje taneční začátky

Když jsem se dostala k tanci úplně poprvé, byly mi možná tři roky. Chodila jsem do taneční školy Victoria, která existuje dodnes, kde jsme se učili takové ty tanečky pro úplně malé děti. Tam jsem tančila od tří do zhruba sedmi let. Od svých sedmi let jsem začala chodit do juniorského baletního souboru Janáčkova divadla. Ano, já jsem tančila balet; asi tak rok. Potom jsem rok tančila na naší základce břišní tance. Nakonec jsem skončila u zumby. Tu jsem tančila dohromady osm let. Rok v Taneční škole Dynamic rok ve sportovním centru v Brně a šest let v Tanečním studiu Kometa; a to pořád u té stejné lektorky.

Kometa

Taneční studio, ne ten hokejový tým. Do Komety jsem se dostala poprvé před osmi lety, díky mé lektorce zumby. Od té doby jsem tam prošla pár kurzy latinsko-amerických tanců, zúčastnila se pár táborů a našla pár přátel, za které jsem velmi vděčná. Myslím, že jsem tam ještě nezažila moment, kdy bych byka nějakým způsobem nesvá nebo se něčeho bála. Právě naopak, vždy jsem se v Kometě i na táborech cítila moc dobře. V současné době tančím v Kometě latinskoamerické tance pro ženy a jsem tam moc spokojená. Tohle studio mi za těch osm let prostě přirostlo k srdci.

Tak asi toliko k mé taneční zálibě. Asi ještě k závěru: závodně netančím, ani jsem nikdy netančila nikdy jsem nikde moc nevystupovala, jen prostě tančím pro radost.
 

Dabing: Ano nebo ne?

5. dubna 2018 v 11:55 | Adina |  Mé "vysoce inteligentní" názory
Otázka, která už dlouhou dobu rozděluje populaci na dvě části. Ta první dabing podporuje, ta druhá zase zavrhuje. Můj názor na tuto věc je jednoduchý: Někdy se dabing prostě hodí a někdy je naprosto zbytečný a neužitečný; taky se stává, že dabing úplně neodpovídá originálu. Dnešní článek bych tedy chtěla věnovat právě dabingu. Užijte si dnešní článek.

Brno Open 2018

12. března 2018 v 20:46 | Adina |  Mé zážitky

Brno Open


Co to je?
Brno Open je jedna z největších událostí tanečního sportu. Do Brna se na víkend sjedou tanečníci z celého světa, aby usilovali o umístění v latinskoamerických a standartních soutěžích.

Kdy a kde se Brno Open koná?
Brno Open se koná vždy začátkem jara. Přesněji v březnu. Letos to bylo 10. a 11.3. A koná se v Campusu Masarykovy univerzity v Brně.

Jak je to se vstupenkami?
Se vstupenkami je to prosté. Stačí vědět, jestli chcete sedět na tribuně nebo u stolů. V případě, že chcete sedět na tribuně, stačí si zakoupit lístek při příchodu. V případě, že byste chtěli sedět u stolů vedle tanečního parketu, musí se provést rezervace stolu. (Pro číslo,kde se dají vstupenky rezervovat, mi napište do e-mailu přes "zprávu autorovi".)

Program + čas jednotlivých soutěží
Na oficiálních stránkách Brno Open jsou k dispozici veškeré informace o programu a také startovní listina rozdělená do jednotlivých věkových a profilových skupin.


Pro návštěvu soutěže je dobré si vyhradit více času, než je v programu rozepsáno. Každý rok se totiž soutěž protáhne alespoň o půl hodiny. Součástí Brno Open může být také Mistrovství Evropy ve standardu, latině nebo deseti tancích. A možná přijde i světelná show, šampaňské a dort.

 


Dámský krejčí u Bolka

7. března 2018 v 22:23 | Adina |  Mé divadlo
V pondělí 5.3.2018 jsem byla v divadlo Bolka Polívky na představení pražského Činoherního klubu s názvem Dámsky krejčí. Hru režíruje Martin Čičivák a hlavní roli hraje Ondřej Sokol. Představení má hodinu a půl a je bez přestávky. Premiéra byla roku 2005.

Hlasujte pro kapelu OkNo

25. ledna 2018 v 20:32 | Adina |  Mezičlánky
Jako každoročně se bude ve Zlíně konat hudební a filmový festival, před kterým se o vaši přízeň popere řada kapel (bližší informace najdete na oficiálních stránkách po rozkliknutí odkazu). A tak jsem vás chtěla poprosit, jestli byste nemohli chvilinku věnovat pozornost kapele OkNo a případně jí zanechat svůj hlas. Jedná se o kapelu čtyř moc šikovných kluků herců-zpěváků z našeho divadla, kteří spolu hrají už necelé čtyři roky. Blížší info o kapele i celé soutěži najdete zde.

Kapela OkNo

PS: Když budete hlasovat pro jakoukoli skupinu, budete zároveň zařazeni do slosování o hodnotné ceny Mrkající

Veselé Vánoce!

24. prosince 2017 v 0:00 | Adina

Když Chinaski, tak naživo!

20. prosince 2017 v 22:39 | Adina |  Mé zážitky
Kdo by v dnešní době neznal pop-rockovou skupinu Chinaski, s frontmanem Michalem Malátným, která se za poslední měsíc otřásá v základech. Téměř kompletní přeměna členů skupiny způsobila u některých fanoušů velké rozepře a rozpadl se kvůli ní i oficiální fanklub skupiny.
I přes všechny problémy se ale skupině podařilo vyprodat brněnské SONO a vybrat tak milion pro nadaci Krtek, která se stará o onkologicky nemocné děti. A to bych nebyla já, abych si taky jeden lístek nekoupila. Takže jsem se včera ocitla v SONU na koncertu a to těsně pod podiem, takže jsem měla úplně perfektní výhled.
Koncert sice začal o 20 minut později, ale opravdu stál za to. Kapela zahrála svoje největší hity, jako je Každé ráno, 1970, Víno nebo třeba Venku je na nule. Na konci konceru předal Michal Malátný řediteli nadace prof. MUDr. Jaroslavu Štěrbovi, Ph.D. šek na 1 000 000kč, který se skládá ze vstupného a honoráře skupiny a technických pracovníků.
Ovem to největší překvapení přišlo na konci koncertu, kdy se jako jeden z přídavků na podiu objevila Ewa Farna a zazpívala svoji nejnovější píseň Vánoce na míru.
Ještě krátce ze statistik: Koncert trval přibližně dvě hodiny a přišlo na něj bezmála 1100 diváků. Kapela zahrála a zazpívala zhruba dvacet písniček a roztančila celé SONO. Byly čtyři přídavky. Koncert to byl opravdu povedený.

Žijeme tam, kde žijeme

15. prosince 2017 v 23:12 | Adina
Strašně miluji staré filmy; české, zahraniční, prostě všechny. Vlastně ani nemusí být staré. Stačí mi když se děj odehrává někde v historii, třebaa v první republice nebo za dob socialistických režimů. Krátce řečeno mám ráda historii. Ne ale moc vzdálenou. Historii počítanou možná od přelomu 17. a 18. století. Také tvrdím, že tehdy byli kvalitnější filmy, herci, zpěváci,... Neexistovali žádné moderní technologie, takže se spolu lidé bavili více než teď; neexistovalo moc vysokých škol, takže se v každém zaměstnání nevyžadovala maturita nebo alespoň výuční list - nebo nejlépe vysoká škola -; neexistovali sociální sítě, takže se mládež (ano, vím, že se do ní ještě taky počítám) pohybovala více po venku a nebylo tolik obchodů, takže lidé nebyli tak chtiví pořád něco nakupovat; alespoň v Česku ne. Moje máma mi povídala, že za doby, kdy tu fungoval jenom Tuzex, stála dokonce celá jednaa rodina frontu jenom na mandarinky (nebo cokoli jiného), protože bylo dovoleno jen 5kg na osobu.
Naše rodina je původem z Německa a hodně známých jsme měli i v Rakousku, takže jsme měli vždycky všeho dost, ale prý to také nebyla úplně legrace. Pořád jsme přece žili ve státě, kde byla každá druhá věc zakázaná. Ale když si to vezmeme kolem a kolem, dnes máme sice svobodu, ale máme úplnou svobodu? Chci jenom říct, že ať tu funguje jakýkoli režim, vždycky bude mít svoje plusy a svoje mínusy, oritiže to tak prostě je. Nic nemůže být dokonalé.
Já pořád říkám, že jsem se narodila do špatné doby, že jsem se měla narodit tak 20 let nazpět, protože bych tam byla určitě spokojenější. Také nejsem moc zastánce facebooku a instagramu, protože úplně nechápu výzznam těchto sítí a celkem mi vadí že až 95% dnešní, tedy mé, generace třeba už vůbec nechodí ven a nesportuje. Vím, asi jsem divná, ale prostě to tak cítím a omlouvat se za to nikomu nebudu. Každý má přece právo, říci svůj názor, no ne? :)

Nový začátek

8. prosince 2017 v 15:41 | Adina
Znáte takový ten prvotní šok, kdy prostě přijdete na blog, který tak rádi čtete a zjistíte, že celý zmizel? ...Asi vám mám co vysvětlovat...

Kam dál