Vše o mužích

3. října 2017 v 20:51 | Anna Marie |  Mé zážitky
29.9.2017, Divadlo Bolka Polívky

Vše o mužích

10:00 ráno: A je to tady! Moje vytoužené představení je tady! Dneska večer! Konečně!

Ano, je to tak. Konečně jsem se dočkala toho, že jsem mohla
vidět představení Vše o mužích, na které jsem dostala lístky k svátku. Představení to není brněnský; pravidelně s ním do Brna jezdí Studio DVA z Prahy. Podle fotek je už vidět, že to hrajou tři kluci, konkrétně Maroš Kramár, Filip Blažek a Michal Slaný. Tito tři hrájí pět různých situací. Velkou součástí tohoto představení je improvizace; někdy i celkem neuhlídatelná, díky které se představení protáhlo z hodiny a půl na hodiny tři.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
První a vlastně takový nejhlavnější přiběh, ve kterém jsou zamotané všechny ostatní, je o třechkamarádech, kteří se znají už od střední a postupně spolu stárnou. Řeší poměrně komické, ale i hodně vážné situace, jako je cvičení v posilovně (jedna z těch komických) nebo to, že maželka jednoho z nich ho podvede s jiným, mladším, z nich, při čemž se to ten třetí snaží udržet v tajnosti, ale nakonec se omylem přeřekne a celé přátelství se na dlouho rozpadne (jedna z těch vážných situací). Výborná je taky první scéna druhé části, o které se ještě rozepíšu na konci článku. Je to totiž scéna, která se odehrává v hospodě, 20 let po maturitě.
---------------------------------------------------------------------------
Druhý příběh je o životě a podnikání majitele stryptýzu, jehož jediným antidepresivem je kokain a jeho hloupého poskoka, který udělá první poslední, jenom aby se šéfovi zalíbil. O tom, jakou mají v této branži sílu drogy, peníze a známosti, ale také i o tom, jak dokážou být takový businessmani vychytralí a jak dokážou manipulovat s lidmi všeho druhu. I
když se to na první pohled podle popisu nemusí zdát být vtipné, ale věřte mi, že je to jeden z nejvtipnějších příběhů. Vtip tomu totiž dávají sami herci. A to především svými dialogy; např.: Když se "poskok" snaží vysvětlit uchazeči o práci, co to znamená, když mu šéf řekne: "Vystri sa!", aniž by to sám věděl. Také jsem si všimla, že je to snad jediný příběh, ve kterém se nic netváří, že by mělo jít o něco fakt vážné - lajcky řečeno je tam všechno bráno, jako velká zábava, což je (aspoň pro mě) opravdu fajn.
---------------------------------------------------------------------------
Třetí příběh - jó tak to byla největší sranda Smějící se - byl o páru
gayů, z nichž jeden hrozně rád vařil a druhý sportoval, nebo to tak aspoň vyznělo, že sportoval. Do života těchhle dvou se začal motat bývalý přítel jednoho z nich, který měl zrovna "náhodou" v Brně (nebo v tom městě, kde to zrovna hrajou) výstavu svých obrazů a přijel proto až z Ameriky. V ten moment začal opravdový "tyjátr", protože ten druhý, který v tom hned viděl nějaký vedlejší záměr, začal samozřejmě žárlit. A jak už to tak bývá, začal dělat věci, za které by se v normálním rozpoložení fakt dost styděl. Nicméně to díky tomu byl ten nejvtipnější a nejroztomilejší (neřešte :D) příběh celého představení. Na druhou stranu je to taky příběh, který se mi popisuje nejhůř.
---------------------------------------------------------------------------
Pomalu ale jistě se dostáváme ke konci. Čtvrtý (a taky předposlední) příběh byl naopak nejsmutnějším příběhem celého představení. Vypráví o otci a dvou jeho synech, kterým se matka zabila, když byli ještě malí (důvod můžete nalézt v prvním příběhu). Zatím co jeden syn ví, jak to s matčinou sebevraždou skutečně bylo a ví, že za to jejich otec nemůže, ten druhý otci neustále vyčítá, že za to může a zapřísahal se, že s otcem nechce už nikdy v životě vidět. A co slíbil se mu také dařilo celkem plnit. Odstěhoval se do Kalifornie a šest let o něm nikdo neslyšel. Až se potom jeho bratr jednou rozhodl, že ho dá s tátou znova dohromady. A co myslíte? Povedlo se mu to? Odpustil syn otci? A zjistil, jak to doopravdy bylo s matčinou sebevraždou? To si budete muset jít zjistit do divadla.
---------------------------------------------------------------------------
Jestli jste se dočetli až sem, tak máte právo vědět o čem je příběh poslední, který toto představení krásně uzavírá. Vracíme se opět k ústřednímu příběhu tří kamarádů. Pamatujete si ještě, jak jsem na začátku psala, že se kvůli hádce o ženu na hrozně dlouhou dobu rozešli? Poslední (stejně jako první) scénou celého představení se odehrává v domově důchodců. To je také místo, kde se pánové po dlouhých třicet letech zase sejdou. Zatímco dva mladší jsou už nemohoucí důchodci v dvojpokojovém bytě, ten nejstarší z nich má svůj vlastní byt a může ještě bez problémů chodit. Představení je ukončeno geniální větou, která představení dokonale shrnuje. Řekne ji Maroš Kramár a zní: "Nejdůležitější je, že mi jsme ty ženské přežili!".
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pár zajímavostí na závěr:
  • představení se od své premiéry protáhlo o celou svou délku
  • první scéna druhé části, která se odehrává v hospodě 20 let po maturitě je sice podle scénáře, ale asi půl hodiny tam herci, respekt. Maroš Kramár a Filip Blažek, tráví tím, že do sebe slovně narážejí svými nejznámějšími rolemi, jako je Nesmrtelná teta, nebo Za humny je drak
  • v představení neměla scéna v hospodě původně vůbec být
  • na premiéře se v této inscenaci vůbec neimprovizovalo
Tak asi toliko k mému vysněnému zážitu. A jen tak mimochodem, tenhle článek jsem psala tři dny :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama